Je jeden z těch horších březnových dnů a my musíme trávit odpoledne na stěně v Chotouchově. Dneska se víc mluví než leze, tak z toho vyplývá plno nápadů. Jeden se uchytil, jdeme ne skialpech na Sněžku.

Žhavíme telefonní linky a podporujeme tím zisky mobilních operátorů a náš šílený nápad.

     Je 1.4.2006 a vstávačka ve 4:30 není apríl, sraz je v 5:15 u Rosti v Polepech, tam se nakládá poslední pár lyží, vybavení a proviant. Davidovo Forman nás veze vstříc dobrodružství. Složení je: Rosťa, David, Kuba, Honza. Krátce po osmé dorážíme na parkoviště v Pomezkách, přezouváme pohodlné pohorky za skialpové, někdo sjezdové, boty. Velikost bot a pohodlí nohou je vedlejší, hlavně že se půjde. 6 km do kopce na nejvyšší horu naší zemičky je cekem silný start a odměna ve formě krásného výhledu se taky nekonala… Náš další cíl byl jasný, Labská bouda. Nakonec vyčerpáni 20ti km boje s deštěm a puchýři odbočujem z naší trasy k Moravské chatě. Je nám jasné, že zde zaplatíme všechny své úspory, ale puchýře a otlačeniny jsou tak rozsáhlé, že je nelze ignorovat. Probuzení v chatě je příjemné, ale neodemknutelné dveře jsou problémem, který se s ranní potřebou mění na maxi problém (toalety jsou na chodbě). Po několika minutovém zápasení se jeden člen výpravy musel uchýlit ke krajnímu řešení své potřeby. S přihlédnutím na nebezpečí z prodlení ho plně chápeme a respektujeme jeho žádost o trochu soukromí v koupelně… Velký dík dětem, které se zasloužily o naše vysvobození, jinak bychom se v té koupelně vystřídali všichni. Cesta zpět šla jak po másle. Těžko říci jestli za to mohlo krásné počasí nebo chuť na večeři. Možná už se všichni těšili do pohodlných pohorek.

     Sportu zdar a skialpinismu zvlášť! A velký dík celému družstvu skialpinistů za fajn zážitek.

                                                                                                                4.4.2006 Kubajs